Úplně prvním příspěvkem na našem portálu iHranice.cz byl minirozhovor s hranickým cestovatelem Tomášem Vejmolou (alias Tomíkem na cestách) o jeho dalším plánovaném dobrodružství. Po roce jsme jej opět oslovili, tentokrát již při realizaci této cesty z Bangkoku zpět domů, do Hranic. Kde se nyní nachází, jak vše zvládá, jak hodnotí dosavadní cestu a třeba kdy plánuje návrat domů i se svým Žihadlem si nyní můžete přečíst!

 

1. Náš první rozhovor jsme začínali otázkou"Už víš přesný termín své příští cesty?", teď bychom mohli začít "Už víš přibližný termín návratu?"

“Na začátku cesty jsem povídal, že cesta potrvá 9 měsíců, max. 2 roky, a to pořád platí. Nerad zmiňuji datum, protože se může pokazit cokoliv, přece jen vezu 35 let staré asijské vozidlo přes půl světa. A protože nemám potuchy, co se za nepříjemnosti ještě objeví, tak budu rád, když vůbec dojedu. Můžete se podívat na ostatní podobné expedice, plno z nich nedopadlo dobře. I varianta, že nedojedu, je možná, ale na to raději nemysleme.

Kdybych si teď dal pevné datum, tak mě to stresuje, že nestíhám, a to já nechci. Jsou tu věci, jako třeba čekání na loď, které mě zdržují a rychlost tohoto procesu nemůžu nijak ovlivnit. Cestu si chci užít plnými doušky, protože mám neskutečné štěstí, že jsem této cesty součástí, a tak budu rád, když dorazím domů třeba už tento rok.”

 

2. Máš za sebou více než polovinu cesty, jak bys zhodnotil první půlku a jak vidíš tu druhou?

“Musím přiznat, že se mi opravdu chce až brečet, když se ohlédnu zpět. Nedá se to popsat slovy, jaké krásné i zlé emoce jsem po cestě prožil a čím vším jsem se musel probojovat, abych dojel až sem. Nerad se chválím a jsem na sebe hodně přísnej, ale když se ohlédnu zpět, mám ze sebe radost, co vše jsem zvládl.

No a druhá půlka bude horší, co se týče stavu vozidla, ale lehčí po psychické stránce, protože už půjde lépe vidět cílová páska. Uvidíme však, jaká bude realita.”

 

​3. Co pro tebe bylo doposud nejhorší? Co naopak nejlepší?

“Nejhorší Indové a jejich jednoduchá až hloupoidiotská mentalita. Omlouvám se, že to takhle píšu, ale přes Indii jsem jel převážně přes malé vesničky a městečka (tedy mimo turistické oblasti), kde žije mnoho negramotných lidí plus naprosto jiná mentalita. Například když po nich chcete třeba naložit Žihadlo na odtahovku, tak s tím mají problém na půl dne. Oni v Indii moc mluví a pomalu jednají. Úplný opak mě a to mě neskutečně vytáčí. Potřebuji spolehlivou a precizní práci, to v Indii nenajdete, a to ani u větších firem.

A nejlepší? To je celá ta cesta. Nedá se vypíchnout jeden moment. I ta hloupost Indů nebo problémy po cestě jsou ve výsledku to krásné, to, z čeho se člověk poučí a má z toho nakonec radost, že to přežil.”

 

4. ​Kde se ti zatím nejvíc líbilo?​

“V Nepálu, když se mnou jeli kluci, to byla sranda. Jarda s Pepou mě furt nutili pít slivovici a pak i rum a já fakt nechtěl, přísahám, ale jim se člověk neubrání. Pořád jen "Tomíku, čištění zubů, pojď." Což bylo jejich heslo pro "dej si pár loků slivovice." Líbilo se mi taky v Myanmaru. Nádherná země plná milých lidí, stejně tak i Írán. Uděláte mi radost, když navštívíte tyto země.”

 

5. ​Kde v současnosti vlastně jsi a kam míříš?

“Jsem v Íránu a mířím si to právě do přístavu vyzvednout tuktuk. Nechal jsem si ho poslal lodí, abych nemusel jet přes Pákistán, do kterého nemám víza a taky sám s poruchovým strojem jsem nechtěl touhle zemi projíždět. Nevím ale, jestli tuktuk dostanu. Je možný, že mě podělali a Žihadlo lodí neposlali a jen ze mě vytáhli peníze. I to se stává a plno lidí mě na to upozorňovalo, ať si dám pozor. Moc těm Indům nevěřím, protože s tou lodní společností vázne komunikace a když už se něco dozvím, tak lžou. Tohle mě teď trošku trápí.”

 

​6. Jaké státy tě ještě čekají? Pojedeš "jen" v tuk-tuku, nebo tě čeká ještě nějaké cestování letadlem, lodí...?

“Kdybych věděl, co mě čeká, tak to není přeci dobrodružství. Vím, že jedu domů a to mi stačí vědět ke spokojenosti.”

 

7. Stále jsi milovník tuk-tuků?

“Tuktuk je jako ženská. Můžeš být zamilovaný jen do jedný. Jsem zamilovaný jen do toho mého Žihadla a na něj nedám dopustit. Plno lidí mi říká, ať opustím ten krám a pořídím si nový, že to nebude nikomu vadit. Ale to já udělat nechci. Nebylo by to správný. Je s ním neuvěřitelná práce, ale když ho poplácáš tam, kde máš, tak poslouchá. Prostě jak u ženských.”

 

8. Až tě omrzí cestování, klidně se budeš moci živit jako opravář všeho, co má motor a kola...

“Pokud mě to bude bavit, tak proč ne. Ono je možný všechno.”

 

9. Je něco, co bys rád za celou cestu z Bangkoku zmínil?

“Myslím, že ono to ví všeobecně už hodně lidí, ale já to rád opakuji. Na cestě mi pomohli, dali najíst nebo poskytli nocleh budhisti v klášterech, hinduisti a křesťané v Indii, ale i muslimové v Íránu. Chci tím říct, že mi pomohlo mnoho lidí bez ohledu na to, jakého jsou oni nebo já vyznání. Prostě pomohli, protože je to tak správné a hlavně lidské.

Mrzí mě třeba, že plno lidí v Česku vidí muslimy jako teroristy, a přitom to jsou ti nejpohostinnější lidé, co na cestách potkávám. Cestování rozšiřuje obzory a boří předsudky a kdyby se každý podíval aspoň za okraj své vesnice, udělal by líp jak pro sebe, tak pro své okolí. Zkrátka nezáleží, jakého je člověk vyznání, ale jaké má vychování.”

 

10. Na co se nejvíc těšíš po příjezdu domů?

“Na procházku s mým psem u nás po lese, na pivko na Střelce s klukama a další ty obyčejné a přeci jen krásné věci.”

 

11. Chceš něco popřát iHranicím k ročním narozeninám?

“No ať se daří, plno spokojených čtenářů a až bude iHranicím 18 let, tak je vezmu na pivko a striptýz.”

 

12. Co vzkázat něco i čtenářům? Hranicím? Domovu?

“Přeji všem pevné zdraví a ať se hezky mají. A jestli můžu, tak bych chtěl poděkovat mnoha lidem co mě na cestě podporují a drží palce. Moc si toho vážím a děkuji.”

Jistě všichni víte, přesto... Tomíkovu současnou cestu můžete pravidelně sledovat na jeho Facebooku, Instagramu nebo webových stránkách, odkud si lze třeba také objednat tričko Tomíka na cestách (a podpořit jej tak).

 

Fotky z Tomova archivu:

1. Po 3 měsících v Indii jsem dorazil do Íránu letecky. Žihadlo poslal lodí.

2. Noční kempovani po náročném dni za řídítkama.

3. Írán a 2500 let staré pozůstatky města Persepolis. S kamarádem Mohamedem.