Upraveno z předlohy originálu knihy Hranické pověsti a pohádky napsané Josefem Heřmanem Agapitem Gallašem v roce 1825.
 

Jednoho bouřlivého večera, bylo to ještě v dávných dobách, přišel do Černotína cizinec, jmenoval se Hardek, který zde chtěl přespat. Uprchl do těchto končin, protože zabil Lutbora, který mu přebral jím milovanou ženu, Walburgu. Nocleh našel a následujícího rána najal množství nádeníků s nimiž šel na nejvyšší kopec na pravém břehu řeky Bečvy. Na tomto kopci si pak nechal vystavět statek. Divné ale bylo, že z těch dělníků, co se na stavbě podíleli se už nikdo zpět nevrátil.
 

Tento cizinec vedl osamělý život, bavil se většinou lovem a do obce chodil jen zřídka. Protože byl takový divný, začalo se mu v okolí říkat “černý lovec”. Při vyjížďkách po lese však narazil na neznámého a tajemného muže, který si říkal Rulf a často se s ním při svých lovech setkával.
 

Jednoho večera, za prudké bouře, na Hardekův statek zaklepala krásná dívka a prosila ho o přístřeší a nocleh. Byla to dcera po rytíři z hradu pod krkonošskými horami, která uprchla do světa poté, co lupiči jejího otce zabili a hrad obsadili. Tak se po mnoha utrpeních dostala až na statek u Černotína. Tato dívka se černému lovci líbila a časem k sobě pocítili lásku a počali spolu dítě. Mladá matka začala na Hardeka naléhat, aby se s ní oženil a jak to tak někdy bývá, tak se změnila i její povaha a chování a Hardekovi se zprotivila. Aby toho nebylo málo, tak dívka začala Hardekovi vyhrožovat, že vyzradí jeho tajemství o vraždě Lutbora a to ho začalo děsit. Neustálé výčitky a vrtochy té ženské hnali Hardeka do lesů a do společnosti Rulfa, který mu radí, aby tu protivnou dívku zavraždil. Nakonec Hardek podlehne těmto myšlenkám a skutečně matku jeho dítěte zabije.
 

Od této vraždy Hardeka tížilo svědomí a byl pronásledován Rulfem, který pod výhružkou prozrazení všech jeho vražd od černého lovce vymámí jeho stáda, později i celý jeho statek a nakonec ho přinutí, aby mu byl sluhou. Rulf Hardeka opravdu týral a nakonec i jeho černý lovec zavraždí. Avšak když tak udělá, tak najednou se Rulfova tvář začne měnit a před ním najednou v krvi leží Lutbor, potom ta dívka. Hardek klesne na kolena a zavražděné tělo naříká: “Proč na mě pácháš trojí vraždu? První Lutbora, druhou svou milenku a na Rulfovi nyní?” Najednou si Hardek uvědomí, že to k němu mu sám ďábel promlouvá a volá: “Ó kéž by tě raději i se mnou zem pohltila!” Najednou se zem otevřela a oni i s celém statkem se do ní opravdu propadli.
 

Až dodnes jde vidět tu propast, z níž není vysvobození a do níž se onen zoufalý vražedník do pekla propadl. Tak zní tedy ona pověst, která říká, jak vznikla propast na vysokém kopci nad řekou Bečvou. Dá se domýšlet, že si prostý lid, který si nedokázal vysvětlit různé přírodní jevy, tuhle puklinu v zemi vykládal nadpřirozeným úkazem.

 

Z originálu napsaném Josefem Heřmanem Agapitem Gallašem v roce 1825 upravil a pozměnil do dnešního jazyka Michal Ondra, ředitel portálu iHranice.cz