Snímky, které dosud nikdo neviděl, ležely dlouhá léta v negativech v krabicích
Unikátní fotografie městských zátiší 70.a 80. let minulého století, přírodní kompozice, život dětí na sídlišti, fotky známých osobností tehdejší neoficiální umělecké scény nebo vlastní autoportréty v panelákovém bytě.
Otupující každodennost života na malém městě s posádkou ruské okupační armády se na snímcích prolíná se spodními proudy nezávislé kultury a uměleckými fotografiemi. Takový obsah má fotografický archiv, na který narazili kurátoři Zuzana Korábová a Aleš Mynář v Hranicích v pozůstalosti loni zemřelého Vlastimila Oliho Helcla.
Snímky, které dosud nikdo neviděl, ležely dlouhá léta v negativech v krabicích. Poprvé se veřejnosti představí od 17. září do 14. října na výstavě nazvané Oli V. Helcl – U.M.O. ve výstavních sálech Staré radnice v Hranicích.
Někdo znal Oliho Helcla jako vůdčí postavu Občanského fóra v době sametové revoluce. Jiný jako vedoucího Zbrašovských aragonitových jeskyní, které v době předrevoluční proměnil na neoficiální umělecké centrum. Uspořádal tam namátkou výstavy Olbrama Zoubka, Jozefa Jankoviče či divadelní představení slavného japonského tanečníka Mina Tanaky. Do celostátní československé umělecké sféry se koncem osmdesátých let zapsal rovněž uspořádáním originální série uměleckých symposií s názvem Objekt a živly.
Přestože jej všichni potkávali s fotografickým aparátem na krku, jeho fotky skoro nikdo neviděl. „O to větší překvapení nás čekalo. On si nebral fotoaparát s úmyslem „teď jdu fotit umění“, ale zaznamenával neustále život kolem sebe“
říkají kurátoři Zuzana Korábová a Aleš Mynář.
„Na jeho fotografiích vidíme i umělce, intelektuály, disidenty, kteří černobílou totalitní realitu činili
barevnější, a tudíž i snesitelnější. Společně s nimi ale na stejném pásu negativu najdeme i fotografie
lázeňských hostů v Teplicích, romského dělníka, vojáka v uniformě či známého zpěváka Jiřího
Schellingera nebo spisovatele Ludvíka Vaculíka.
Z fotografií vyzařuje silný cit pro člověka bez rozdílu společenského postavení či osobní blízkosti,“ říká v katalogu k výstavě ředitel divadla Archa Ondřej Hrab, který s Helclem v 80. letech dvakrát uspořádal ve Zbrašovských aragonitových jeskyních neoficiální představení Mina Tanaky.
Kromě fotografií obsahuje Helclův archiv také jeho sítotiskové plakáty, kovové a dřevěné šperky nebo dobové dokumenty. Z nich se dozvídáme, že autor se v osmdesátých letech snažil své fotografie několikrát vystavit. Vždy se však dočkal zákazu. Jeho první výstava tak přichází až po smrti.
Originální instalace expozice, kterou vytvořili designérka Zuzana Korábová a fotograf Aleš Mynář, dává prostor jak výtvarným, tak dokumentárním fotografiím znovuobjeveného umělce. „Dílo Vlastimila Oliho Helcla nyní začíná žít svým veřejným životem. Teď jenom záleží na tom, jaký dialog s ním naváže přítomnost a budoucnost,“ uzavírá svůj text k výstavě Ondřej Hrab.
Vernisáž výstavy se uskuteční v pondělí 17. září v 17 hodin v muzeu na Staré radnici. Úvodní slovo pronese ředitel divadla Archa Ondřej Hrab, hudební doprovod Lenka Dusilová.
(text Roman Helcl press promotion)
Komentáře (0)
K tomuto článku zatím nejsou žádné komentáře! Budte první!
Přidat komentář