Nošení dětí 1.díl

Nošení dětí v šátcích a nosítkách je u nás často považováno za jakousi módní vlnu. Přitom nošení dětí, ať už v šátku nebo nosítkách, je zažité již od pradávna.

Nošení dětí je způsob přepravy ratolestí pomocí nosících pomůcek (šátků nebo různých typů nosítek). Nejedná se o žádný moderní vynález, je praktikováno již po staletí národy na celém světě až dodnes. Do České republiky se tento trend dostal ze západních zemí po roce 2000.

Každý, kdo se pro tento způsob rozhodne, musí dbát na správnou polohu dítěte. To by mohlo být snad jediným úskalím nošení. 

V Hranicích se tento fenomén již taky začíná pomalu dostávat do povědomí a to hlavně díky Věrce a Martině, které podporují zdravé nošení dětí. Pořádají pravidelné srazy venku nebo v Centru U kocoura Mikeše. Srazy jsou dobrovolné a panuje na nich uvolněná atmosféra. Slouží především pro zábavu, vyzkoušení šátků nebo nosítek, sdělení nových informací a seznámení s ostatními podobně naladěnými lidmi.

Pro úplné nováčky, kteří nikdy nevázali šátek, pořádají individuální nebo menší skupinové kurzy, kde se vám budou plně věnovat.

My vám dnes nabízíme příběh Věrky, jedné z lektorek šátkování a nošení dětí na Hranicku. Na kurzy se můžete domluvit v jejich skupince na facebooku Nosíme děti na Hranicku nebo ve skupince Lektorky a poradkyně v nošení a vázání Hranice a okolí.  

V nejbližší době holky můžete potkat v jejich stánku na Festivalu o aktivním rodičovství, který se koná již tento víkend od 26. - 27. května U Kocoura Mikeše. Program a více informací naleznete na těchto webových stránkách.

 

Příběh Věrky

K nošení mě přivedla moje nejstarší dcera, která se narodila před pěti lety. V té době jsem moc informací o nošení neměla, ale i to málo stačilo k tomu, aby nám šátek pomohl překonat nejtěžší chvíle po narození, kdy bylo miminko k neutišení a neustále v náručí. Kočárek nechtěla ani vidět, takže z procházek jsme se většinou vracely s pláčem, případně jsem vezla prázdný kočár a miminko v náručí. Později jsme si pořídili nosítko a k nošení jsem přivedla i svého manžela.

V té době jsem znala pouze jednu kamarádku, která se zajímala o nošení a od ní jsem čerpala rady a zkušenosti. Po narození druhého syna, 2,5 roku zpět, už jsem byla více informovaná také díky facebooku a různým skupinám o nošení. Syna jsem nosila daleko intenzivněji a déle než starší dcerku. Nošení jsem si zamilovala a viděla jsem v něm řadu výhod i vzhledem k tomu, že jsem potřebovala volné ruce pro dvouletou dceru.

Těšilo mě, že i v Hranicích jsem potkávala více maminek, které nosily své děti v šátku nebo nosítku. Shodou okolností a díky nošení jsem se seznámila s Marťou. Dohodly jsme se, že zkusíme na facebooku založit regionální skupinu nošení dětí, kde bychom pozvaly své známé a kamarádky. Ukázalo se to jako dobrý nápad. Začaly jsme se scházet, vyměňovat zkušenosti, vzájemně radit a podporovat. Právě podpora mě osobně přijde velmi důležitá. Maminky se často setkávají s nepochopením od blízkého okolí, rodiny, ale také od lékařů, kterým důvěřují. Bohužel málo odborníků má úplné a dostačující informace o zdravém, ergonomickém nošení dětí, a proto maminky zrazují nebo přímo nošení zakazují.

Je důležité vědět, že existují nosítka, která jsou k nošení naprosto nevhodná a z dlouhodobého hlediska škodí zdravému vývoji. Jedná se o tzv. klokanky, které se u nás stále bohužel prodávají a z druhé ruky se dají pořídit za pár stovek. Neinformovaní rodiče pak pořídí levné nosítko, protože chtějí nosit své dítě, ale už si neuvědomují toto riziko. Proto bych ještě na závěr ráda zmínila několik zásad:

 

Zásady zdravého nošení:

1.      Poloha sedu ve tvaru M, kolínka jsou výše než zadeček.

2.      Látka šátku či nosítka jsou od kolínka ke kolínku.

3.      Záda dítěte jsou zakulacená.

4.      Vždy nosíme čelem k sobě – nikdy čelem ven!

5.      U malého miminka jsou schované ručičky.

 

V dalším díle se můžete těšit na příběh Martiny a další informace k nošení dětí:)