Sloupek Michala Ondry

Ve čtvrtek 12. dubna 2018 jsem byl na veřejném zasedání zastupitelstva našeho města, na které chodím jakožto občan pravidelně, takže už se tak trochu orientuji. Nicméně dubnová schůze mě zase pěkně zvedla ze židle. Konkrétně bod číslo 5 – Postoupení pohledávky k bytu v Hranicích, Nerudova čp. 1721, byt č. 34 o vel. 1+1 o výměře 41,60 m2, I. ktg.

Tento bod je krásný příklad toho, jak zastupitelé Hranic přistupují k občanům, jak jsou povrchní a zajímají je jen peníze, nikoliv lidský osud. Já osobně si myslím, že město by mělo v první řadě dbát o to, aby se v něm obyvatelé cítili dobře, a aby zde měli důvod žít.

To, že město Hranice nemá skoro žádné byty, které by mohlo za zvýhodněných podmínek poskytnou například mladým rodinám, které chtějí v Hranicích žít a to, že s tím místní establishment nic nedělá, v této chvíli pominu. Ale fakt, že okamžikem, kdykoliv se tzv. „postupuje pohledávka k bytu v Hranicích“, se zastupitelstvo mění na tržiště, je z mého pohledu opravu nechutné. Proč takové ostré slovo? Vysvětlím.

 

Bez diskuze se jde rovnou na přihazování

Bod jednání začíná vždy informací, že k odkupu pohledávky je přihlášeno tolik a tolik zájemců a za odkup pohledávky nabízí takovou a takovou cenu. Pak je někdy k tomuto bodu rozprava zastupitelů, ale ta ve většině případů vůbec neprobíhá, je přeskočena. Zřídkakdy se nějaký ze zastupitelů ozve, že by chtěl rozpravu k bodu, jenže jak říkám, většinou žádná není. A teď to začíná. Zastupitelstvo se ptá přihlášených k odkupu pohledávky, pokud jsou přítomni, zda ještě chtějí svou nabídku změnit (rozumějte navýšit). Pak se jednotliví zúčastnění začínají přehazovat, kdo dá více, jako v aukční síni. Postupně někteří navyšují o 5 000 Kč, pak už jen o 2 000 Kč a nakonec většinou o 1 000 Kč.

Ti, kteří by ten městský byt opravdu potřebovali, protože fakt nemají peníze na rozhazování a každou korunu dvakrát otáčí, skončí s přihazováním hned na začátku, oni ty peníze fakt totiž nemají, jako třeba mladý muž, který má pozici skladníka v obchoďáku, ale rád by založil tady v Hranicích rodinu, nebo třeba jako jedna paní, kterou vykopl bývalý manžel i s dětmi na ulici a ona bydlela v maringotce v zahrádkářské kolonii (tenkrát se i na chodbě rozbrečela, když byt nezískala), a jiné podobné lidské osudy.

No a pak se už o byt přetahují lidé, kteří mají tzv. „v hotovosti“ statisíce (konkrétně, na bytu v bodu č. 5 dubnového zastupitelstva mělo město pohledávku v celkové výši 69 418,50 Kč a nakonec za byt nabídl jeden pár 204 000 Kč, tedy o bezmála 135 000 Kč více, než město požadovalo, kdo si to jen tak může dovolit dát?).

 

Je to logické - byt přistane tomu, kdo dá nejvyšší nabídku

To je ještě vše relativně skousnutelné, protože v konečném důsledku rozhodují zastupitelé a oni sami se mohou rozhodnout, že byt přiklepnou klidně i tomu, co nabídnul nejméně. Jenže za celé 3 roky, co chodím na zastupitelstvo jsem neslyšel ani jednoho zastupitele se zeptat těch lidí, „Proč vlastně konkrétně vy potřebujete tento byt? Čím si myslíte, že jste pro Hranice a jeho obyvatele přínosem? Proč bych já, jakožto zastupitel, měl hlasovat zrovna pro vás? Popište nám, jak bydlíte nyní.“ atd., atd.

A jak nakonec rozhodnou? No dají to tomu, kdo zaplatí nejvíce. A šokem je, když zastupitel za KSČM, stranu, která by přeci měla bránit ty nejchudší, nejslabší, nejznevýhodnější občany našeho města, řekne: „Já vím, že dnes každý chce na všem jen vydělávat, i my musíme taky vydělávat…“ (samozřejmě je to vytrženo z kontextu). Stejně tak, když zastupitelé z ČSSD, taktéž obránci pracujícího lidu, neřeknou na tyto praktiky rozdělování hranických městských bytů ani popel. Prostě městský byt dostane ten, kdo má nejvíce prachů, protože město musí vydělávat a zastupitelé chtějí mít zasedání co nejrychleji za sebou.

Ano, pak je tu ještě argument, že se zastupitelé bojí podpořit nižší nabídku, protože jsou teoreticky trestně odpovědní za to, že by finančně poškodili město, kdyby byt podstoupili někomu, kdo dal méně. Ale tak pokud jdu sedět do zastupitelstva, tak hold jdu s tím, že musím bránit některé skupiny lidí, i když to může znamenat nepříjemnosti pro mě, jakožto zastupitele. Pokud se tohoto bojí, tak tam nemají přeci chodit.

 

Posuďte sami

Tak usuďte sami, zda vám tato současná praktika přerozdělování městských bytů v Hranicích nepřijde jako nechutná. Potom maminka s dětmi žije i přes zimu v maringotce, protože hold neměla v životě štěstí na chlapa a nemá „v kešeni“ 200 000 Kč, aby je vysolila městu za pohledávku ve skutečné výši třeba 50 000 Kč, protože kdyby je měla, tak ten městský byt ani nepotřebuje a mladý muž se odstěhuje do jiného města a založí rodinu tam a do Hranic se už nevrátí ani on, ani v budoucnu jeho děti.

Já navrhuji, aby se byty rozdělovaly buď pouze tzv. obálkovou metodou, tedy ten, kdo nabídne v obálce nejvíce, ten byt dostane a nebude se již na zastupitelstvu přihazovat, protože je to opravdu tohoto pléna nedůstojné. Nebo se ještě přihlédne ke každému jednomu lidskému osudu, který za žádostí o byt stojí. Ale „prachy“, jak říká komunistický zastupitel, nebudou v těchto případech hrát tu nejhlavnější roli.

Mrzí mě, že jsem byl nucen napsat tento sloupek, ale bohužel jakožto běžnému občanovi mi již není umožněno po projednání konkrétního bodu vystoupit přímo na zastupitelstvu. A ano, chci ve volbách kandidovat do zastupitelstva, ale tahle má úvaha je konzistentní již několik let (viz některá má vystoupení přímo na zastupitelstvu z pozice občana – dohledatelná v zápisech/nahrávkách).

 

Sloupek zveřejňuje subjektivní názory autora, neobsahuje stanovisko redakce iHranice.cz!