Nepřísluší nám soudit, ale názory, vzkazy i zkušenosti zveřejňovat můžeme. Právě o jednu svou nedávnou zkušenost s místní nemocnicí se s námi podělila naše čtenářka:

 

"Dobrý den,

   ráda bych se podělila o nedávnou zkušenost s hranickou nemocnicí, přesněji víkendovou pohotovostí.

   V neděli 21. ledna 2018 odpoledne jsem “zavítala” na hranickou pohotovost. V předchozích dnech mi pomalu otékala pravá polovina tváře, otok se postupně rozšiřoval i na krk. V neděli již s teplotou a špatným dýcháním jsem konečně vyhledala lékařskou pomoc na již zmíněné pohotovosti.

   Po hodinovém čekání, které mi přišlo jako věčnost (ale počítala jsem s ním), jsem vešla do ordinace a vyslechla si, jak si mě sloužící pan doktor nevezme na svědomí, že bych se jim tam mohla začít dusit, že tohle on řešit nebude. Svou pomoc uzavřel tím, abych si zkusila sehnat odvoz a jela buď na pohotovost do Nového Jičína nebo Olomouce.

   V ten moment jsem si naplno uvědomila vážnost situace a začala se v duchu modlit, ať seženu nějakého řidiče a stihnu dojet na jednu z doporučených pohotovostí dřív, než se začnu dusit. A hlavně ať mi tam někdo pomůže!

   Jelikož nemám řidičský průkaz ani auto, odvoz byl trochu problém, ten jsem však vyřešila.

   Žádné dušení v autě samozřejmě neproběhlo, jen se mi po cestě v hlavě střídaly hororové scénáře, co vše může nastat, a otázky, jak může doktor na pohotovosti neudělat nic a poslat pacienta jinam. Proč tam tedy je?

   Nyní ležím v nemocnici v Novém Jičíně. Mám po zákroku, při kterém mi nařízli pusu a dostali ven spoustu hnisu a nasadili antibiotika. A mě se ulevilo. I po dvou dnech je obličej ještě nateklý, ale už jen trochu. Dozvěděla jsem se, že jsem měla od oka až po průdušky v těle zánět. V  nemocnici mi naměřili hodnoty, z nichž se zděsili i otrlí lékaři a oznámili mi, že jsem přijela za pět minut dvanáct.

   Díky nedostatku zaměstnanců v mé práci a každodennímu kolotoči doma jsem naprosto zapomněla sama na sebe. Přehlížela jsem bolest, nemoc, případně se nadopovala prášky a fungovala vesele dál. Vše se mi ale vrátilo.

   Teď mám čas přemýšlet o tom opravdu nejdůležitějším - vlastním zdravím. Jsem vlastně nakonec moc ráda, že se to stalo, tak jak se stalo, a já přehodnotila své priority.

   A hranická nemocnice? Přesně taková, jak o ní slýchávám z různých stran. Ochota nulová, příchozí lékaře jen otravují a zdržují a… A nebudu si stěžovat. Jistě se i zde najdou oddělení, nebo minimálně lékaři a lékařky, které svou práci konají zodpovědně a tak, jak se zavázali při studiu a výběru svého povolání.

   Všem přeji hlavně zdraví a v případě potřeby jen pozitivní zkušenosti s jakoukoliv nemocnicí

čtenářka V."