"Ahoj, mám se fajn! Právě jsem opustil Myanmar, který jsem musel přejet za 10 dní a jelikož tuktuk není žádný off-road ani sporťák, tak to byla cesta opravdu pekelná a znamenala i 12 hodin čisté jízdy za den. Naštěstí i přes problémy s brzdou se to zvládlo. Na to se můžete kouknout v mém posledním videu. Teď jsem dorazil do Indie, kde mi nocleh na pár dní nabídla jedna milá rodinka. Já toho využil maximálně a první 2 dny jsem prospal. Jak jste tady na všechno sami, ohromně to vysiluje, jak fyzicky, tak i psychicky. Odpočinek byl takový obrovský dárek k Vánocům."

"Odpočinkově. Na Štědrovečerní večeři mi hostitel připravil rybu s rýží, a protože mi zaskočila kost v krku a vše se zapíjelo slivovicí, kterou šetřím na zvláštní příležitosti, tak mi to české Vánoce trošku i připomnělo. Bez rodiny to bylo zvláštní, ale moc na tom nelpím. Vánoce nám hlavně mají připomínat důležitost rodiny a to já si uvědomuji i bez těchto svátků. Chybí mi ale sakra ten bramborový salát a cukroví."

"Teď pokračuji dále po Indii. Rád bych navštívil sever Indie a jestli tam bude nějaký pěkný kopec, rád bych ho i vylezl. No a předpokládaný návrat? Těžko odhadnout, ale rád bych byl do léta doma. Hodně záleží, jak budou vycházet finance, které taky rychle docházejí, a nebo jak celou cestu zvládne tuktuk, který až na pár drobností jede zatím perfektně."

"Mám takový hrozný a pěkný zážitek zároveň. V Myanmaru se mi porouchaly brzdy a jak místní mechanik, tak i můj turistický průvodce mi radili, ať to vzdám. Že se to neopraví a náhradní díly nikde po cestě už neseženu a celkově jsem poleno. Trošku me strašili a já jsem takový, že věřím všemu. V ten moment jsem opravdu přemýšlel, že to vzdám. Že na tu cestu zkrátka nemám koule. Do toho se přidal John (motorkář, který je s motorkou na cestě už 6 let a projel 95 zemí), pořádně na mě dupnul a povídá: "Co si jako myslíš? Že to při prvním problému vzdáš? Jsou to jen blbé brzdy, neříkej mi, že to nedokážeme opravit!" Dupnul i na mechanika, který tvrdil, že náhradní díly v celém Myanmaru nejsou, ať je kouká okamžitě sehnat. Poté jsme to spolu spravili a za hodinu už se opět jelo."

"Na teto cestě je nejtěžší to, že se musím sám rozhodovat v těžkých situacích. A jelikož nejsem žádný cestovatelský profesionál a jakékoliv špatné rozhodnutí může ve výsledku znamenat konec cesty nebo zdržení několik měsíců, tak je to o to těžší. Kdyby tam nebyl John, o kterého jsem se mohl opřít, tak bych nejspíš i cestu ukončil. 

To nejkrásnější však na konec. Když jsem Johnovi posléze poděkoval, tak pověděl něco, co dělá tyto cesty krásné a proč vlastně tak rád cestuji: "Tome, já pomohl tobě a ty zas pomůžeš dalším. Na cestách jsem se naučil, že bychom si měli všichni pomáhat. Pak se nám bude lépe žít."

 

 

 

Tomíkovu cestu můžete sledovat také u nás v sekci Příběhy lidí!