Člen České speleologické společnosti a speleopotápěč Pavel Fryšák byl osobně u toho, když výzkumný tým v létě roboticky dosáhl v Hranické propasti hloubky 450 metrů a o notný kus tak překonal dosavadní hloubkový rekord.

Při rozhovoru skromně zdůrazňuje, že je „jen jeden človíček v týmu daleko důležitějších lidí.“ „Jsem v týmu služebně nejmladší, a mám obrovskou úctu k lidem, kteří se potápěli desítky let přede mnou,“ říká.

Jak dlouho se zabýváte Hranickou propastí?

Dostal jsem se k tomu přes dlouhodobou potápěčskou praxi, a to přes kamaráda, který se na výzkumu propasti podílel dávno přede mnou. Do speleopotápěčského týmu jsem se tak dostal před čtyřmi nebo pěti lety. Potápíme se do hloubek, které jsou dosažitelné lidskými silami, ale samozřejmě, že hloubka 450 metrů už je pro techniku, tam se žádný člověk nepotopí.

Výzkum, který na Hranické propasti probíhal v létě, se dostal do hloubky 450 metrů, což je nový rekord. Co bude dál?

Původně ani nebylo cílem sestoupit tak hluboko. Jednalo se o mezinárodní akci, kdy kromě nás, České speleologické společnosti, základní organizace Hranický kras, nám pomáhali Maďaři, Portugalci, Srbové, nebo Belgičané. Průzkum je v tuto chvíli o robotovi, který je provozován mezinárodním konsorciem. Mohli jsme se ponořit i hlouběji, ale zbytek loňského programu už nebyl zaměřen na hloubkový průzkum, ale na domapování vyšších oblastí celé propasti.

Jak hluboká je Hranická propast?

Seriózní odhady geologů hovoří o jednom kilometru a výš. Samozřejmě se jedná o odhad. Musím říci, že co během nynějšího výzkumu dokázal zmapovat robot, je obrovský posun. Na 3D scanu vidíme, že ty prostory dole jsou jednoduše obrovské! Ve 450 metrech je tunel, navazující na dosud zmapovanou část, o průměru patnáct, možná dvacet metrů, a tamtudy pokračuje propast dál. Stále ještě to není dno.

Vy osobně jste byl dole? Jaký je to pocit?

Samozřejmě jsem tam byl. Pocit je to neuvěřitelný. Nepopsatelný. Mám z toho husí kůži. Je to jako vstoupit do gotického chrámu. Všechno samozřejmě závisí na viditelnosti, a podmínky v propasti jsou proměnlivé. V operačních hloubkách našich ponorů je často viditelnost třeba do půl metru, ale když se zadaří a nevím jací duchové ovládající přírodní síly nám přejí, když se viditelnost otevře, vidíme, kam až dosvítí baterky. Je to pocit vznášení se uprostřed gotického chrámu, monumentální pocit.

Je někde v Evropě nebo ve světě srovnatelná propast?

V zásadě není. Od roku 2016, kdy se robot dostal do 404 metrů, jsme držiteli světového rekordu a Hranická propast je oficiálně nejhlubší zatopená sladkovodní jeskyně světa. Existuje o něco méně hlubojá jeskyně v Itálii s hloukou asi 380 metrů, a další v jižní Africe, která má asi 300 metrů. Ale v tuto chvíli je zcela jisté, že lidstvo neví o hlubší zatopené jeskyni, než je Hranická propast.

(text:Vl. Blaťák)