Učitelka klavíru a zpěvu, zakladatelka sboru Cantabile, korepetitorka, sbormistryně, druhá máma (jak jí nazývají děti ze sboru), paní s neskutečnou energií a kouzlem. Tohle všechno v jednom představuje Markéta Lásková, se kterou jsme měli tu čest dělat rozhovor o její práci, vášni, dětech…, ale především o hranických pěveckých sborech Cantabile.

 

Dobrý den, představíte našim čtenářům sbory Cantabile?

Ráda. Máme celkem tři sbory. Ti nejmladší, přípravka, jsou v Cantabilce. Jde o děti zhruba od 5 let do 8 let. Dalším je Dětský pěvecký sbor Cantabile, kde chodí děti čtvrtých až devátých tříd. Tyto dva sbory jsou součástí ZUŠ Hranice. Pak máme ještě třetí Komorní sbor Cantabile, který funguje teprve dva roky. Tento sbor je samostatný, jde o zapsaný spolek, do kterého chodí středoškoláci a vysokoškoláci. Nikdy bych nevěřila, že povedu také dospělé :) Dříve jsme byli spojeni s přerovským sborem, je to tak 6, 7 let zpět, co jsme se rozdělili (na popud Přerova, ale nutno podotknout, že jsme se rozešli v dobrém a stále máme spolu přátelské vztahy). Od té doby jsme se rozšířili o mnoho zpěváků, což je výborné.

V čem se liší práce s jednotlivými sbory?

Jednak v repertoáru a jednak v pěvecké technice. U přípravky se soustředíme na jednohlas, „středňáci“ už mají vícehlas - první, druhý i třetí, a v Komorním sboru zpíváme čtyřhlasně, někdy i šestihlas. Sbory se liší také technickou vyspělostí. Tím, jak děti rostou, se zdokonalují v pěvecké technice. Čím déle ve sboru pracují, tím více jsou ve zpěvu dokonalejší.

Každý sbor je specifický něčím jiným. Přípravka, to jsou taková zlatíčka, nadšené dětičky, s kterými se dobře pracuje. Vše je zajímá a snaží se. Střední sbor, tam už přichází puberta, kluci začínají mutovat, děvčata se ráda chichotají. Oba sbory musíme pořád nějak motivovat. U komorního sboru je to jiné, navštěvují ho ti, které to skutečně trvale zajímá. Trávíme spolu i dost volného času mimo zkoušky, známe se téměř dokonale a víme, co od sebe můžeme očekávat.

Dá se říct, s kým je to nejtěžší?

Mám je opravdu ráda všechny, ale když už se na to ptáte, pro mě je nejtěžší práce se „středňáky“. Jsou totiž někdy rušnější, a proto vyžadují citlivé usměrňování.

Jak to mají chlapci? Když začnou mutovat, skončí se zpěvem? Máte jich dost?

Obecně je jich tak čtvrtina z celkového počtu. Takže ano, je jich dost. A mutace jednou přejde a většina chlapců ve sboru vydrží. Prostě jen určitý čas zkoušky prosedí a sledují notový záznam.

Stále nabíráte členy?

Ano, hlavně do přípravky přibíráme děti od 5 nebo 6 let. U malých dětí je výhoda, že s nimi mohu pracovat a formovat je už od útlého věku.

V čem spočívá vaše práce?

Úplně ve všem (smích). Ne, ale to bych nemluvila pravdu, kdybych tvrdila, že jsem na vše sama. Když jsem začínala, tak ano. Teď právě naopak. Velmi mi pomáhají starší děvčata - vysokoškolačky z komorního sboru, paní učitelky Gabriela Zdarsová a Iva Karageorgieva nebo bývalý pan učitel Josef Vývoda. V organizačních záležitostech se mnou spolupracují již mnoho let kolegyně Lenka Šatánková a Šárka Dufková.

Ale zpět k vaší otázce - mou prací je už nějakých 30 let učitelka klavíru a zpěvu.

Vy jste ale také sbormistryně...

Ano, ale to tak nějak samo vyplynulo. Když jsem začínala se sborem, korepetovala jsem ho, to mě velmi bavilo a stále baví. Jenže tím, že někdo musí před sborem stát a dirigovat ho,sbormistrovská činnost z této situace vyplynula, aniž bych po tom úplně toužila (smích).

Chodila jste jako dítě do sboru?

Jako dítě ne, to jsem chodila jen na klavír a na zpěv, ale jako studentka konzervatoře v Brně jsem zpívala ve sboru Moravských madrigalistů v Kroměříži a tam jsem se nadchla pro sborovou tvorbu. To mě moc bavilo, a tak nějak jsem si představovala, že by pěvecký sbor mohl fungovat i u nás, jelikož v Hranicích žádný takový nebyl. Tak jsem si ho rovnou založila (smích).

Bylo to těžké?

Ano, ale práce mě natolik baví, že bych se určitě rozhodovala stejně.

Na co jste nejvíc pyšná? Z čeho máte radost a co vás naopak nejvíc trápí?

Pyšná jsem rozhodně na děti! A na úspěchy, kterých jsme už dosáhli a stále dosahujeme. Doufám, že nám to vydrží ještě dlouhou dobu. Obrovskou radost mám také z toho, když se po úmorné práci (kterou si jako úmornou samozřejmě nepřipouštím) povede koncert nebo soutěž. A také z toho, když posluchači odcházejí z koncertu s úsměvem na tváři a s dobrou náladou.

A co mě nejvíc trápí? Jsem spokojená téměř se vším, jen bych přivítala méně unavené a opotřebované hlasivky.

Přicházejí i ti, co neumějí zpívat?

Ano, přicházejí, ovšem během určitého času se to přirozeně vyselektuje. Kdo je psychicky zdatný, tak se do kolektivu postupně začlení, i když mu to zpočátku tak dobře nejde. Když se bude snažit a cvičit, zvládne to každý. A pokud někdo odejde, tak proto, že to sám vycítí.

Máte nějaký zážitek, který vám utkvěl za tu kopu let v paměti?

Těch zážitků je tolik, že bychom se tu o nich mohli bavit klidně týden. Nezapomenutelné zážitky jsou z každého zájezdu. Byli jsme v Anglii, Polsku, Slovinsku, Holandsku, Makedonii, Litvě, Lotyšsku… Po Evropě jsme opravdu jezdili hodně. Zážitky jsou také ze zkoušek. Jeden zážitek z poslední doby byl například ten, když jsme si v Makedonii přemístili klavír k jezeru a zpívali pod širým nebem jen tak v plavkách.

Jak často jezdíte na zájezdy?

Minimálně tak co dva roky. Zájezdy jsou nákladné, a kdybychom měli více financí, mohli bychom jezdit třeba každý rok, protože nabídek máme dostatek.

Zažíváte před vystoupením stres, nervozitu?

To víte, že určitou nervozitu zažíváme, ale to je proto, že nám záleží na co nejlepším výkonu. Jakmile se rozezpíváme, nervozita nás opouští.

Kde vás můžeme v nejbližší době slyšet, vidět?

• 1. prosince od 17 hodin zpíváme s Leonou Machálkovou na Masarykově náměstí v Hranicích při slavnostním rozsvěcování vánočního stromu.

• 19. prosince od 18:30 budeme na Vánočním koncertě v lázních v Teplicích nad Bečvou

Přesný rozpis máme také na našich webových stránkách nebo na Facebooku Komorní sbor Cantabile.

 

Chcete ještě něco dodat na závěr?

Rozhodně. Chtěla bych moc poděkovat Základní umělecké škole v Hranicích a jejímu panu řediteli Mojmíru Chudovi, městu Hranice a všem našim sponzorům.

A něco vzkázat čtenářům?

Vše již bylo řečeno, pouze závěrem bych si dovolila pozvat všechny čtenáře na naše koncerty.

Mockrát vám děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se vám i nadále daří.

 

A jak to vidí děti z jednotlivých sborů?

Protože jsme v iHranicích zvědaví, vyzpovídali jsme také zástupce jednotlivých sborů. Za nejmladší Cantabilku odpovídala Terezka Vališová (7 let) a Anička Hiklová (7 let), které chodí do sboru již třetím rokem. Obě chodí také druhým rokem k paní učitelce Láskové na klavír. Dětský pěvecký sbor Cantabile zastupovala Katka Hynčicová (11) a Johanka Hetmanová (11), která potvrdila slova paní učitelky: “My zlobíme.” :) A z nejnovějšího Komorního sboru přišla Kačka Žurková (19) a Peťa Barcuchová (21), která sbor jednoznačně označila jako druhou rodinu.

Na co vše jsme se ptali a co děvčata odpověděla, se můžete těšit v pokračování, které zveřejníme v následujících dnech. Dočtete se také, jak to vidí maminka děvčátka ze sboru. Určitě si nenechte ujít pokračování rozhovoru s Cantabile... a vystoupení všech tří sborů na pátečním ROZSVĚCOVÁNÍ VÁNOČNÍHO STROMEČKU, kdy si členové zazpívají společně se zpěvačkou Leonou Machálkovou! Podrobnosti v našich akcích.

 

Foto: archiv Cantabile