Na Helfštýně sídlil jednou loupeživý rytíř, který byl postrachem celého kraje. Přepadával se svou bandou na blízké silnici poutníky, cestující a kupce, věznil je a vymáhal za ně výkupné. Často přepadával i okolní vesnice.

Tyto nelidské výpady přiměly okolní šlechtice, že oblehli Helfštýn. Za své skutky měl hradní pán skončiti na šibenici. Loupeživý rytíř se zuby nehty bránil. Šlechtici podkopali pramen na úpatí kopce, který dodával obleženým v hradě pitnou vodu. V několika dnech vyschla studna na hradě. Všichni koně obležených uhynuli žízní a pacholci pili jejich krev. Tu odhodlal se rytíř k hrozivému činu. O půlnoci zavolal zlého ducha a zapsal se mu vlastní krví pod podmínkou, že do rána, než kohout zakokrhá, vykope ve hradě studni s hojností pitné vody. Těsně u východní zdi vykopal tedy ďábel studnu. Pln radosti pospíchal rytíř ze svých komnat dolů, nahnul se přel okraj studny a pohlédl do hloubky. Za ním se objevil ďábel, uchopil obrovskou rukou oběť a srazil ji do hlubin. Roztříštěné tělo hradního pána leželo na dně studny a tři dny barvilo vodu krví. Hradní rota pak vydala hrad a došla zasloužené odplaty.

Studna na Helfštýně je dodnes. Hodil-li někdo kámen do studny, zabarvila se voda krví v upomínku na hrozného hradního pána a jeho potrestání.

(Pověsti z Hranicka, T. Pospěch)