V sobotu 11. 11. 2017 měly Hranice tu čest zhlédnout ve vyprodané sokolovně představení Divadla Ventyl Dokud nás milenky nerozdělí. Hra se opravdu vydařila, publikum se perfektně bavilo, diváci odcházeli víc než spokojení a my plni euforie vyzpovídali hlavního tahouna divadla - Kamila Štroncera. A... posuďte sami!

Že nacvičit a dobře zahrát divadelní hru před publikem není snadné, je nejspíš jasné každému. Že realita může být ovšem mnohem tvrdší a práce kolem toho všeho mnohem a mnohem více, to už asi mnozí netuší... Bez servítek, pěkně na rovinu s Kamilem Štroncerem.

 

Jak a kdy vlastně divadlo Ventyl vzniklo?

Na počátku byla komedie O. Wildea Jak je důležité míti Filipa, tu jsem režijně připravoval pro jiný divadelní soubor, jehož jsem byl členem. To se psal rok 2011. Sehnal jsem nové, mladé lidi, chtěl jsem změnu koncepce, určitou reformu, posun vpřed. Staré psy ale novým kouskům nenaučíš, takže se zdálo, že to bude marná práce a byl jsem rozhodnutý skončit. Ostatní herci ale měli chuť pokračovat, nikoliv však pod hlavičkou zmiňovaného souboru, a tak mě vyzvali k založení vlastního divadla. 24. dubna 2013 jsem tedy založil Ventyl.

Kolik má členů?

Od roku 2011 divadlem prošlo přes 50 zájemců. Většina z nich měla kvality zapalovače z Kauflandu. Sice se dali zapálit, ale nevydrželi hořet. Někteří se zdrželi déle, někteří dva dny, byli tací, co bez zábran odešli uprostřed sezóny. V době vzniku rozhovoru má divadlo 9 členů.

Kde všude hrajete?

Nikdy jsem neměl ambice hrát ve velkých městech, tenhle koníček se dá dobře provozovat i v obecních kulturních domech, takže mě naplňovalo hrát v blízkém okolí Hranic. S příchodem mladé krve, netrpící sebereflexí a pokorou, jsem byl motivován – inspirován, a zkusil jsem oslovit i města. Tady ale amatér téměř vždy narazí na „průměrného diváka“, ten vyžaduje známá jména a jít na ochotníky je pro něj v lepším případě ztráta času, pro pořadatele riziko. I přes tento handicap to s hrou Dva nahatý chlapi šlo, bulvární komedii a očekávatelné nahotě i takový divák podlehne.

Která hra vás (a třeba i všechny herce) bavila zatím nejvíc?

Za mě Wilde a jeho Filip. Nádherné, košaté, barvité dialogy plné slovních hříček a metafor. Navíc jsem byl ještě plný elánu, optimismu, tolerance, měl jsem tvrdé jádro letitých herců, kteří uměli hrát, a když se na ně člověk škaredě podíval, tak se nezhroutili. A u ostatních herců, při té fluktuaci, kdy každý rok začínám s někým novým, to nevím.

Kdo rozhoduje o tom, co budete hrát? Je těžké hru vybrat?

Pro výběr hry je rozhodující aktuální zůstatek herců na účtu, jejich kombinovatelnost a reálné herecké možnosti. Bude znít komicky, když řeknu, že v souboru mám rustikální roztleskávačku, hluchého invalidu, jednoho zajíčka, matku na mateřské a dva, co se nedokáží naučit přes prázdniny text. V reálu jde o problém, který začíná být nepřekonatelný.

Hledáte tedy nové členy? Co má člověk udělat, když s vámi chce hrát, přidat se k vám?

Měl by mít chuť se učit, být užitečný, nebo mít aspoň disciplínu a schopnost plnit včas banální úkoly. Divadlo není vhodné pro kategorii snílků, co přijdou a začnou větou „ mým snem je hrát divadlo“, ti vždy do měsíce odpadli. V každém nově příchozím však vidím možnost lepších zítřků.

Jak často zkoušíte?

Zkouší se 1-2 x týdně v hranické sokolovně. Hraná zkouška má délku 2 - 2,5 hodiny.

Jak dlouho trvá nacvičit jednu hru? Můžete popsat celou cestu, kterou musíte ujít v rámci jedné hry?

Na začátku je to, z důvodu možnosti výběru, o znalosti velkého množství scénářů, aby to šlo napasovat na ty lidi, co vydrží do další sezóny, nebo nově přijdou, charakterem role, rozsahem textu, atd. Pak jsou na řadu režijní škrty, úprava scénáře. Následují čtené zkoušky, zkoušky na jevišti (postavné, hrané). Zde je alfou omegou znalost textu. U mnohých to trvá i rok, a tak se stojí a čeká a zkouší, čeká a… Když to jde dobře, za tři měsíce je nazkoušeno, souběžně s tím se vyrábí scéna, hudba, atd. Pak může přijít premiéra.

V sobotu 11. listopadu jste měli premiéru s další hrou Dokud nás milenky nerozdělí. Jak jste jí prožili?

Hrát na domácí scéně je vždy silný zážitek, při premiéře obzvlášť. Pro některé to bylo před takovým publikem poprvé, trochu jsem jim záviděl. Herecky jsem si to užil, jako režisér chvílemi trpěl a jako organizátor jsem rád, že to mám za sebou.

Co vy a tréma? Zažíváte trému?

Do desáté reprízy jsem trémista, ale umím to skrýt. Myslím, že podobně, a možná hůř, jsou na tom i ostatní. Vliv má jistě i velikost role.

Zajímali by mě všechny vaše funkce v divadle.

Jste první, kdo se mě na to ptá… Jsem statutární předseda (kdysi jeden člen řekl, že je to čestná funkce), dělám režii, výrobu a přepravu kulis, kulisáka, scénu, hudbu, účetního, elektrikáře, grafika (plakáty, programy, vstupenky), nákupčího divadelní techniky a instruktora v jejím používání, opraváře, webmastera, fotografa, výkonného prodejce vstupenek, řeším dotace, hledám sponzory, domlouvám a plánuju všechna představení, improvizovaně musím být učitel herectví a tam někde na konci jsem i herec. Snad, kdybyste se zeptala, co nedělám, to bych řekl, že nejsem krejčí, a že se mně to ani nechce učit, ale tuhle výzvu nepřijali i jiní, takže chodíme po secondhandech. Dělám ročně stovky hodin full service, abych si mohl 1x za 14 dnů dvě hodiny zahrát…

Jak byste charakterizoval váš kolektiv?

Kolektiv je silné slovo, zájmový kroužek je výstižnější výraz. Jediné, co nás nepříliš pevně spojuje, je možnost exhibovat. V daný čas se sejdeme na správném místě, odehrajeme představení a do dalšího se nevidíme. Sezóna často končí s jinými lidmi, než se kterými začala.

Co je pro vás nejtěžší? Co si naopak nejvíc užíváte?

(To je nějaký psychologický test?) Těžké je se od divadla odpoutat, je to návyková droga. Začíná mi ale výrazně zasahovat už i do profesního života, takže korekce nutná bude. Pokud bych měl najít pozitiva, pak je to fakt, že mám v týmu čerstvě 15 letého zvukaře, který jako první z těch všech, co divadlem prošli, zvládl sám připravit nejen potřebné zvuky. A mám skvělou inspici, která mi kryje záda v zákulisí, ale taky se letos pustila do přípravy scény, má dobrý vkus, cit pro detail a to se mi líbí. Ušetřili mi čas. Jako režisér a herec si užívám okamžiky, kdy se divák směje tam, kde jsem předpokládal, že by se smát měl. Scénář je sám o sobě jen holý text, ta přidaná hodnota vzniká až na jevišti.

Získali jste různá ocenění...

No… nestojí to za řeč, na přehlídky jezdíme ojediněle. Cílem divadla není uspět před odbornými porotami, ale u diváků.

Jaké máte plány do budoucna?

Věnovat se více rodině a lidem, kteří mají v divadle perspektivu.

Je něco, co byste rád dodal, vzkázal...?

Právě jsem zbořil mediální obraz Divadla Ventyl a na jednu stranu je fajn, že si nemusím lhát do kapsy. Po pěti úspěšných hrách to nemám zapotřebí.

Děkuji za Váš čas a zodpovězené otázky. Velmi si cením Vaší upřímnosti!

 

Kam se vydat za "Milenkami"?

02. 12. 2017 - Hranice (2. představení)

09. 12. 2017 - Pržno

10. 12. 2017 - Partutovice

09. 01 .2018 - Městský dům v Přerově

12. 01. 2018 - Veselíčko

13. 01. 2018 - Hranice (3. představení)

26.01. 2018 - Jindřichov

03. 02. 2018 - Týn nad Bečvou

05. 02. 2018 - Frýdlant n. O.

09. 03. 2018 - Suchdol nad Odrou

11. 03. 2018 - Jezernice

24. 03. 2018 - Tísek

25. 03. 2018 - Ústí

09. 04. 2018 - Jeseník nad Odrou

14. 04. 2018 - Lešná

04. 07. 2018 - Radslavice

06. 09. 2018 - Zašová

26. 10. 2018 - Fulnek - Stachovice

27. 10. 2018 - Bernatice n. O.

 

Foto: Kamil Štroncer