Rodák z Hranic, voják z povolání, příležitostný motorkář, rybář, zcestovalý člověk s pamatovákem na čísla, ne však na jména, ale především ten, co nejraději skáče z letadla - tak právě to je Aleš, instruktor parašutismu, který si na nás udělal ve svém nabitém programu chvíli času a poskytl rozhovor o své vášni, koníčku, práci...

 

Ahoj Aleši, vím o tobě, že skáčeš. Jaká je přesně tvá práce?

Mám vlastně dvě práce. Primární je voják z povolání, sekundární pak instruktor parašutismu. I když parašutismus vlastně ani není práce jako taková, je to hlavně můj koníček, sport, zábava, životní styl, kterému zcela přizpůsobuji můj občanský život.

Jak ses k takovému koníčku-práci vůbec dostal?

Můj otec byl parašutista a mně se to líbilo. Musel jsem si ale počkat do svých 16. Tehdy jsem dostal od rodičů poukázku na parašutistický kurz a 31. 8. 1996 jsem ve svých 16 letech poprvé vyskočil z letadla. A věděl jsem, že to nebylo naposledy. Rok nato jsem měl ještě pár seskoků, ale pak následovala dlouhá pauza. Čekal jsem, až dokončím střední školu, najdu si práci a vyřeším bydlení.

V roce 2005 mě vzali kamarádi na fotbal (i když já fotbal a vepřové koleno k smrti nesnáším). Všichni tam hleděli na fotbal, jen já na parašutisty, kteří tam opodál skákali. Klukům jsem utekl na letiště a od té doby jsem tam zůstal.

Kde tedy působíš?

V současné době působím na letišti v Prostějově, kde sídlí jediná společnost na Moravě, která se tímto sportem zabývá na opravdu profesionální úrovni. U nás nejde o žádné skákání na gumě, skoky padákem z kopce, jak to někdy lidé nazývají. Zabýváme se opravdovým parašutismem. Provádíme tandemové seskoky, děláme u nás kurzy AFF (zrychlený výcvik volného pádu), kdy po několika hodinové teorii je žadatel připraven pod vedením dvou instruktorů vyskočit ze 4000 m sám z letadla, pořádáme tzv. boogie, kde jde o setkání a skákání sportovních parašutistů všech úrovní a národností. Prostě obklopen skvělými lidmi :)

A ty děláš co konkrétně?

Jako instruktor parašutismu dokážu připravit člověka na samostatný seskok, provádím tandemové seskoky, které i rád z pozice kameramana natáčím. Lidi, co si zakoupí tandemový seskok, jsou vždycky nervózní, a já jsem člověk, který je mezi jejich trémou, nervozitou a krásným zážitkem, který si vždy z letiště odnáší. Uvědomuji si, že jim plním sen, překonávat sám sebe. Proto se snažím předat zákazníkovi maximum, důvěru, aby se cítil příjemně a bezpečně.

V minulosti jsem i skákal kameramana k akrobatickým skupinám. V roce 2012 jsem se účastnil ME u nás na letišti v Prostějově, kde jsme spolu s týmem z Kypru obsadili krásné 9. místo.   

Kolik máš za sebou seskoků? Kolik jich stihneš za den?

Za den stihnu okolo 5 až 15 seskoků, což se odvíjí od poptávky a především počasí. Celkem mám na kontě okolo 3 tisíc seskoků. Začínáme Velikonocemi a končíme koncem října. Čím dřív jsou Velikonoce, tím déle skáčeme a končí mi volno (smích). Přes týden jsem v práci, o víkendu na letišti. V Hranicích, kde v současné době stále bydlím, „žiju“ víceméně jen přes zimu.

Jak dlouho to celé trvá a z jaké výšky se skáče?

V Prostějově skáčeme výhradně jen ze 4 000 metrů. Člověk si řekne, že 4 km je strašně vysoko, ale ve skutečnosti je to krásnější a hlavně bezpečnější. A jak dlouho? Asi 14 minut stoupání letadlem, než se dostaneš nahoru, což záleží na povětrnostních podmínkách. Dalších cca 50-60 sec (dle druhu seskoku či disciplíny) trvá volný pád a následuje 5 - 10 minut letu na padáku.

Co je nejnáročnější a nejlepší na tom všem?

Nejnáročnější? Záleží v jaké disciplíně. Myslíš třeba u tandemového seskoku? Tak tam je to asi o zákazníkovi. Nejnáročnější je, když přijede např. zákazník, který to dostal jako dárek, přijel, protože musí, nespolupracuje a do toho je ještě pohybově indisponovanější. To je z mého pohledu náročné. Ale nic, co bychom nezvládli :) Naopak odměnou je to, když je zákazník nadšený, odhodlaný a v očích po seskoku vidíte tu radost, to nadšení! To je krásné, to mě nabíjí!

Říkal jsi, že lidé jsou při seskoku vždy nervózní...

Ano, všichni mají strach. A moc lidí to tají. Není ostuda mít strach. Je to logická odpověď těla na to, co se děje… Když jsem šel poprvé skákat, 20 minut trvalo, než vyletělo letadlo do nějaké výšky, a mě trvalo 10 minut, než jsem si zapnul helmu, jak se mi třepaly ruce. Vím, že ty lidi to mají taky tak. V letadle se to ještě dá, ale když se v těch 4 km nad zemí otevřou dveře, začne foukat vítr, do toho rachot motorů, adrenalin, člověk je zavěšený na někom, na koho vůbec nevidí. Seš tam naráz sama :)

Já bych se právě uklidňovala tím, že jsem tam s tebou.

A to se právě snažím předat těm lidem. Ze začátku jsem se pořád soustředil na všechno okolo, ať je všechno v pohodě, ale můj kamarád mi řekl jasně: “Mluv s nimi celou dobu až do výskoku, nebudou přemýšlet o strachu a vše bude OK.” Funguje to.

Musí to být strašně náročné dělat s lidmi v takových podmínkách.

Je to náročné. Dalo by se říct, že provést bezpečný seskok s člověkem v panickém stresu je opravdu někdy řehole :) Člověk už musí mít něco za sebou, být nad věcí. Ale samostatný seskok není jen o t-pilotovi a pasažérovi. Je to o týmu. Jen díky perfektnímu týmu, ve kterém jsou všichni jako piloti, letecký mechanik, řídící letového provozu, baliči padáků, manifest… tihle všichni můžou za to, že ten seskok je bezpečný a krásný! Málokdo třeba vidí úžasnou práci našich baličů hlavních padáků, kteří odvádějí 100% práci a nikdo je nepochválí. A přitom jeden z nich Honza D. je taky z Hranic a další Tomáš P. z Hrabůvky. Prostě kluci z Hranic to válí! :)  Na letišti v Prostějově pracuji cca 10 let a taky jsem makal na balírně padáků. Je super, že jsem si prošel všechny úrovně a vím, o čem to je.

Zvrací lidé často?

Párkrát za rok se to stane. Stává se to za letu na padáku, v tom lepším případě až po přistání :) Nervozita v kombinaci s nedostatečným příjmem tekutin si někdy vezme svou daň.

Odmítl ti někdo nakonec skočit? I když jste byli nahoře v letadle?

Stalo se mi to 2x za život. 12letá holčička, která byla nucena svým otcem k tandemovému seskoku (tandem se může skákat od 8 let), šla už na druhý seskok. První zvládla, u druhého seděla u dveří a asi 3 minuty se musela dívat z otevřených dveří na tu hloubku, než dal pilot zelenou. Zpanikařila a nevyskočili jsme. Pak jsem nevyskočil s mladým chlapem, který se vsadil někde v hospodě s kámošema a při stoupání letadla to vzdal.

Nejmladší a nejstarší člověk, se kterými jsi skočil?

Dítě 8 nebo 9 let. S malými dětmi cítím takovou jinou zodpovědnost. Jsou to děti, že :) A nejstarší, letos 86 roků, babička a byla úžasná. Zvládla to naprosto s přehledem. Svou fyzickou zdatností a sebekontrolou by dala do kapsy lecjakého moderního dvacátníka.

Máte ženu instruktorku?

V současné době nám vyrostla Monika z Prostějova, která je kameramankou a ukazuje chlapům, že se není čeho bát.

A co zranění? Měl jsi na padáku nějaké?

Měl. Ale nutno říct, že pokud dojde v parašutismu k nějakému zranění, z celosvětového měřítka je to vždy vinou lidského faktoru. Ve 100 % případů. U mého zranění, zapříčiněného mou vlastní chybou, to nebylo jinak. Špatným, zbrklým a nezkušeným ovládáním padáku nad své možnosti jsem si způsobil nějaké zlomeniny, ale do roka jsem skákal přes kaluže, jako zamlada :)

Taky jsem měl zranění na tandemu, před třemi lety myslím. Otevřel jsem padák, pasažérka na mé hrudi byla ze skoku tak unešená, že mi prudkým záklonem své hlavy zlomila na 3x nos a udělala slabý otřes mozku.  Ale přistáli jsme naprosto v pořádku na místo, kde jsme přistát měli. Tak jsem si pořídil integrální přilbu a vyloučil tohle riziko do budoucnosti :)

Ale je opravdu potřeba říct, že tandemové seskoky jsou naprosto bezpečné. Lidi se nemusí bát, protože padák je vybaven několika bezpečnostními prvky. Technicky je nemožné, aby se stala nehoda. Pravidla v ČR jsou hodně přísná a všechno musí být splněno na 300 %. Selhat může jen lidský faktor. My máme v Prostějově 100% úspěšnost.

Baví tě ještě pořád skákání?

Skákání miluji. To mě nikdy neomrzí. Líbí se mi, že dělám lidi šťastnými. A to mě naplňuje.

Ty jsi skákal i v zahraničí… Jsi vlastně slavný.

Slavný? Ne, jsem obyčejný člověk.

Minimálně v Jordánsku. Skromnost stranou.

(Smích) Noo, tak v roce 2013 během působení v Jordánsku jsme docela často běželi v televizi Al Džazíra a lidé nás poznávali, oslovovali, viděli, že skáčeme s jejich princem, TV hvězdami atd. Bylo to příjemné. V kombinaci se super kolektivem z Prostějova. Během měsíce jsme tam udělali zhruba 200 seskoků a posunuli se.

Pár kluků od nás maká v Dubaji, kam za nimi lítáme na skákací dovolenou.

Jaké máš plány do budoucna?

Žena, dítě a zasadit strom :)

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Když mám v zimě dovolenou v době, kdy je sníh, a dostanu se s dobrou partou na hory.

Máš nějaký nesplněný sen?

Pilot z povolání.

A co bys vzkázal lidem?

Pojďte si za námi skočit, jsme nejlepší tým na českém nebi. Nebo dělejte jen to, co vás baví, naplňuje, dělá radost. Ať je ve stáří, při pohledu do zpětného zrcátka, se na co dívat..

Děkuji, že sis na nás udělal čas a přeji, ať se ti tvůj sen splní.

 

Aleš Orava

instruktor parašutismu

www.jump-tandem.cz