Psal se rok 2016 a já na kole nikdy předtím neujel víc jak 50 km a najednou mě čekala náročná cesta 7500 km dlouhá. S 50 eury v kapse a s přiblblým výrazem ve tváři co mě vše čeká, jsem vyrazil na cestu 101 dní dlouhou. Projel jsem 8 zemí, zažil rozpálené Turecko, pohostinnou Gruzii, vodkou nasáklé Rusko nebo nezapomenutelný Černobyl a o tom všem teď píšu mou druhou knížku.

Kempování v Karpatech v dešti a v mínusových teplotách

Kdo jsem?

Jmenuji se Tomáš Vejmola, ale kvůli mé mohutné postavě mi všichni říkají Tomíku a jsem rodák z Hranic. V roce 2016 jsem prvně sám vyrazil do světa. Prošel jsem si Indii i Nepálem, rok jsem jel 13000 km tuktukem z Thajska až k nám domů a na kole jsem dorazil do Gruzie a zpět do Hranic. Ty nejkrásnější cesty totiž vedou vždy domů. O všech mých cestách se rád dělím na sociálních sítích, ale jak stárnu, tak je pro mě daleko větší potěšení předat mé zážitky v tištěné formě, nejlépe v podobě knížky. Proto píšu druhou knížku, ze které jednou doufám budu předčítat i vnoučatům.

Super ekologická sušička prádla v tureckých podmínkách

 

Úryvek z kapitoly k nebesům dolů

V hluboké noci. K svítání to má ještě daleko. Pomalými kroky se blížím k vrcholu Elbrusu. Pro horolezce známá jako nejvyšší hora Evropy, i když z geografického pohledu je to sporné. Pode mnou sleduji jen dlouze táhnoucí Alexovi kroky tmou obklíčené a nápomocná je mi čelovka. Jen na moment uhnu z pohledu a jeho stopy se mrknutím oka ztratí. Pak jsem tu jen já a prázdnota. Zvuk šlápot dopadající na sníh mě ale uklidňuje a dává znát, že nejdu na vrchol hory sám. Tíha každého kroku se může rovnat celému dnu šlapání ale co teprve ta únava, vždyť jsem před půl hodinou vstal a už teď usínám, jako kdybych celé dny nespal. Zastavuji. Čekám až znova popadnu dech i sílu vstát, ani jsem si nevšimnul, že jsem ulehl, jenže po pár minutách se to nemění a vstávám jen díky tvrdohlavosti a síle odhodlání, že se vzdát nemůžu a horu vylézt prostě musím! Připadám si, že sním. Do přítomnosti mě dostává až jasná Alexova otázka v ruštině, ale pochopil jsem, že se ptal, zda můžu pokračovat. Rád bych odpověděl, ale nemůžu popadnout dech. Čas se zdá nekonečný. Čelovkou zamíří na mě a ptá se znovu, teď už jen svým pohledem. Mrazivé oči v tom tichu na mě hledí a já vím co odpovědět…

 

Už jsem jednu knížku napsal

Tomík na cestách – Tuktukem z Bangkoku domů, tak se jmenuje cestopis, který byl vydán před 2 lety. Předčítal jsem z knížky dětem na základních školách, v kinech i v domovech seniorů po celé České republice. Největší odměnou mi vždy byli napnuté uši i smích posluchačů. Knížku o cestě na kole do Gruzie jsem toužil napsat od samotného začátku, ale nenašel jsem odvahu. Zkouším to tedy dnes s heslem „raději to zkusit, než celý život litovat“.

 

 

Knížku vydávám samonákladem.

Samonákladem znamená, že od napsaní prvního písmenka, přes výběr kvality papíru či korekturu, až po založení vlastního vydavatelství budu mít vše na starosti já. Obrovská výhoda je, že si vytvořím knížku podle vlastních představ, tak jak já si přeji a nejsem omezován cizím vydavatelstvím, ale nevýhodou hromada času nad výrobou trávená a počáteční náklady. Proto jsem založil sbírku na podporu vydání, aby se vybrali penízky na tisk knihy. Věřím ale, že i tohle dobrodružství zvládnu, a právě proto do toho jdu!

Vydání knihy můžete i vy podpořit zakoupením v předprodeji na www.startovac.cz/projekty/vydani-tomikove-knizky-na-kole-do-gruzie-zpet