Přesně před 78 lety, 10. červny 1942, bla nacisty vypálena obec Lidice!

Nejstarší zmínka o této nevelké zemědělské dědince je z r. 1318. Nejvýznamnější památkou a dominantou obce byl barokní farní kostel sv. Martina. Významnější růst obce přišel až s rozvojemhornictví a hutnictví na Kladensku v 19. stol. V r. 1932 bylo ve vsi registrováno 512 obyvatel.

Na konci května došlo v Praze k atentátu na zastupujícího německého říšského protektora Reinharda Heydricha. Stovky lidí bylo popraveno, to ale nestačilo, meseli být potrestáni další vinníci. Výběr Lidic byl náhodný. Majitel továrny Jaroslav Pála dostal do rukou podezřelý milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, Anně Marusczákové. V něm stálo: „Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“ Pála měl podezření, že autor dopisu může být zapletený do atentátu, proto uvědomil četníky i gestapo. Marusczáková při výslechu zmínila, že její milenec ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových a Stříbrných vyřídila pozdrav od jejich synů, kteří sloužili v Anglii.

Tato výpověď spustila onu osudnou vlnu událostí. Gestapo provedlo razii v Lidicích a zatčení rodin Horákových a Stříbrných. V Lidicích po prohlídkách nebyl objeven žádný arzenál, vysílačky ani skrývané osoby a s tímto výsledkem bylo také podáno hlášení do Prahy.

K. H. Frank, který nastopil na místo Heydricha, chtěl posílit své postavení a rozhodl se využít k tomu Lidice, měly být vypáleny a srovnány se zemí. 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a policie a nikdo obec nesměl opustit. Po půlnoci začali policisté lidi vyvádět z domů. Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. V té době byli muži  vyváděni ze sklepa a na dvoře statku zastřeleni, včetně faráře Josefa Štemberky. Celkem jich na tomto místě bylo zemřelo 173. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let.
Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu.
Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavilK. H. Frank. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny. V následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov, vykáceny stromy (mimo hrušně, která byla Němci považovaná za uschlou), sutí zavezen místní rybník a vše srovnáno se zemí. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn holým polem a jméno obce vymazáno z map.

Lidickou tragédii nepřežilo celkem 192 mužů, 60 žen, 88 dětí.  Po druhé světové válce se vrátilo 143 žen a po usilovném pátrání i 17 dětí.

 

Po druhé světové válce byla obec obnovena, z pietních důvodů ale byla nově postavena na jiném místě nedaleko od obce původní, na původním místě se dnes nachází Památník Lidice.

 

(cs.wikipedia.org)