Tok řeky Bečvy je unikátní, má být ale přerušen přehradou Skalička u Teplic. A proč je Bečva tak unikátní? Je to největší a poslední šterkonosná řeka v České republice. Díky tomu svou energii přetváří v pohyb štěrků. Pokud se nebude tato energie „vybíjet“, zvýší se eroze níže pod přehradou.

Jedinečný souvislý tok má být přerušen přehradou Skalička, jejímž hlavním účelem je zajištění protipovodňové ochrany zejména pro Přerov. Je tu ale ještě jiná možnost: boční poldr. Ten nejen zachovává její naprosto unikátní biologické hodnoty, ale má i funkci protipovodňového opatření pro města na jejím toku i trvalejší variantou prevence sucha. Lesy, louky ale i tůně navrhované uvnitř poldru pomáhají k zasakování vody do podzemních zásobníků. Z nich se pak voda uvolňuje v období sucha.

Další nevýhodou by mohl být výskyt komárů. Nádrž totiž bude mít tvar spíše „mělkého rybníku“, proto i při minimálním vypouštění vody bude hladina klesat a pak zbudou pláže plné bahna a komárů.

A v neposlední řadě by mohlo dojít k vymizení Evropsky významné lokality (EVL) Hustopeče – Šterkáč s unikátními lužními lesy i pravidelně zaplavované louky – jedny z posledních v nivě Bečvy.

Výstavba velkých vodních děl je v posledních letech kriticky vnímána po celém civilizovaném světě. Skutečně nás podobná díla ochrání předpovodněmi a suchem? Domnívám se, že tento koncept již neplatí. Krajina pod velkými vodními díly naopak vodu ztrácí. Jako geomorfolog zabývající se řekami vidím další riziko v zahlubování koryt pod přehradami, kteréomezují transport štěrků a  tím urychlují hloubkovou erozi v korytech. A právě tento proces urychluje vysychání krajiny a akceleruje riziko povodní. Hladová voda je obrovským rizikem přehrazených koryt! Proč opakovat chyby?