V tento den se vracejí zvony z Říma, aby se večer mohly slavnostně rozeznít při Velikonoční vigilii. Při této slavnosti se také křtí dospělí novokřtěnci. Jejich bílá roucha jsou znakem čistoty, od toho Bílá sobota.

Ježíš na Bílou sobotu ležel ve skalním hrobě zavinutý v plátně a vchod do hrobu byl zavalen kamenem. V noci ze soboty na neděli byl ale kámen odvalený a Ježíš v hrobě neležel. Vstal z mrtvých.

Na Bílou sobotu se nekonají žádné mše ani bohoslužby, je to dnem smutku. Věřící mohou rozjímat u symbolického Ježíšova hrobu, který bývá v každém kostele.

Podle lidových tradic se děvčata chodila ještě před prvními ranními slunečními paprsky opláchnout vodou z potoka, aby jim nenaskákaly pihy. Vymetaly domy novými košťaty a někde se i bílilo, aby bylo všude čisto a čistota se domu držela po celý rok.
V sobotu se také pečou beránci či mazance a chlapci pletou pomlázky.
Dříve se lidé snažili, aby byl tento den opravdu slavnostní. Kromě úklidu se nosilo i nové nebo sváteční oblečení.

Než zapadne slunce, platí půst. Po západu slunce už se zase mohlo jíst maso a krájí se beránek.

Někteří hospodáři třásli ovocnými stromy v sadech, což mělo přinést dobrou úrodu. Také se z domů odnášela polínka k ohňům na noční vigilie, která se poté vracela žhavá do stavení a zapaloval se s nimi oheň v kamnech.

(zdroj: ceskevelikonoce.cz)