Festival z pohledu publika

Léto je pomalu za námi a s ním i festivalová sezóna. Ovšem já jsem se tu svoji rozhodla ještě o jeden festival obohatit a zvolila jsem si k tomu právě multižánrový festival Letiště v Drahotuších, který mám blízko svého bydliště. Na festivalu jsem byla úplně poprvé a musím říct, že zanechal opravdu osobitý dojem.

Do festivalového areálu jsem vstupovala s mírnými obavami, jelikož jsem z programu znala opravdu jen malý zlomek jmen a celou akci jsem brala spíše jako příležitost k setkání s přáteli a zkrátka lepší program, než sledování televize doma v obýváku.

Když se snažím vybavit si své úplně první dojmy, rozhodně mezi ně patří ten, že Letiště je spíše menším festivalem, který přitahuje poměrně alternativní sortu lidí. Stage jsou poměrně blízko u sebe, což při některých hudebních vystoupeních docela rušilo a patrné to bylo především, když na pódiu stála slovenská zpěvačka Katarzia, která, tentokrát bez kapely, bohužel neměla takovou sílu přehlušit vedlejší stage. Ačkoli by se jiným tento nedostatek mohl zdát poměrně závažný, já i přesto hodnotím celé vyznění festivalu spíše kladně.

Jak jsem již uvedla, z interpretů jsem znala opravdu jen velmi málo a byla jsem tudíž zvědavá, který z vystupujících si získá místo v mém srdci. A vzhledem k tomu, že nejsem nějakým zásadním fanouškem elektronické muziky (ale ani jejím odpůrcem), mou pozornost lákala spíš Live stage. Mezi zapamatováníhodné rozhodně počítám vystoupení kapely Carpet Cabinet z pátečního večera a Noir Voir ze soboty. Velkým překvapením byl pak Kapitán Demo, který rozpohyboval snad nejvíce návštěvníků a vymáčkl z lidí ještě poslední zbytky energie, které jim na konci festivalu zbývaly.

Občerstvení bylo výborné

Duši festivalu ale tvoří víc, než jen pozvaní hudebníci, a tak bych rozhodně chtěla zmínit výborné občerstvení, které lákalo na opravdu skvělé burgery a spoustu dalšího. Ani vegani a vegetariáni nepřišli zkrátka a ve vedlejším okénku si mohli koupit sladké i slané občerstvení, jako například štrůdl, polévku s názvem „cibulovej punk“ a skvěle vypadající obložené chleby. Kdo si ale nepospíšil, na toho už nezbylo. Drobným nedostatkem bylo také to, že stánek s kávou zavíral poměrně brzy a tak pro spoustu návštěvníků bylo poněkud těžší udržet tempo až do konce programu.

O půlnoci tajemný šamanský rituál

O rozmanitější kulturní vjemy se postaral stánek Lesmíru se svým výtvarným workshopem a výrobou masek. Ten, kdo se první den příliš nebránil, se mohl dočkat pomalování obličeje akrylovou barvou, takže většina lidí pod pódiem za chvíli měla jakési válečné malování. Za zmínku rozhodně stojí i jejich šamanský rituál konaný o sobotní půlnoci, který realizovali ve společnosti Chaos Company. Primitivní rytmus všemožných bubínků, štěrchátek a jiných hlučítek a tanec hlavního šamana v podání Václava Cibulky ze zmíněné Chaos Company, na chvíli přilákal více lidí, než současně vystupující hudebníci. 

Street art od Jirky zkrášlil festival

Areál festivalu se během sobotního odpoledne podařilo zkrášlit Jiřímu Dosoudilovi alias umělci Dosy Doss, který na průhlednou fólii namotanou na části plotu ohraničujícího stage vytvořil za pomoci barev ve spreji opravdu podařený kus umění. Jeho tvorbu sleduji už delší dobu a poměrně dlouho tvořila i podstatnou část tzv. Lomené galerie v Olomouci, což je vlastně volně přístupný průchod v rohu historické budovy v Denisově ulici, který slouží k různým formám street artu.

Tak takový byl ten „můj“ festival a věřím, že každý si na něm našel to své. Já rozhodně mohu jen a jen doporučit, takto přátelská atmosféra se už na jiných festivalech moc nevidí. Rozhodně plánuji i návštěvu dalších ročníků a doufám, že se na Letišti příště sejde hudebních nadšenců o trochu víc než letos.

(ab)