Minulý týden proběhla v hranické Sokolovně česká premiéra francouzské komedie Nový začátek v podání divadelního souboru Ventyl.

Podle slov režiséra a jednoho z hlavních protagonistů Kamila Štroncera, ještě nikdy nebylo tak rychle vyprodáno, všechny lístky byly vykoupeny do týdne od spuštění prodeje. Pokud se na vás při premiéře nedostalo, nezoufejte! Protože byl zájem o představení enormní, divadlo přidalo ještě jedno představení, které se bude konat již tento víkend, 16.11.2019!

Přinášíme vám rozhovor s tímto velice talentovaným režisérem a hercem v jedné osobě.

 

Kamile, jak dlouho hrajete divadlo?
Divadlu se věnuju od roku 1995, byť to tehdy byla okrajová záležitost, sezóna trvala jen 2-3 měsíce, hrálo se kolem deseti repríz a pak konec. Se vznikem Ventylu přišla příležitost hrát divadlo naplno a až do chvíle, kdy se „rozpadnou kulisy“. Zastávám názor, že počet repríz má překročit počet zkoušek, v opačném případě více pracujete a méně hrajete. Dnes máme sezóny 8 měsíční a běžně hráváme 30 i více repríz. Divadlo je droga, vášeň, když mu propadnete, nic není problém, to ale jistě pociťují i lidé s jinými zájmy, byť nepopírám, že divadlo má jistá specifika.

Jaké je vaše povolání a dá se to vše spojit s divadlem a s rodinou?
Jsem OSVČ a zabývám se rekonstrukcemi bytů. Tím, že řídím firmu i divadlo, nemám problém s koordinací, byť to není vždy ideální. Má drahá polovička je velmi tolerantní, sama Ventyl vícekrát zachránila a hrála v několika hrách, takže mě chápe, nejstarší dcera začíná dorůstat do věku, kdy už bych si ji uměl na jevišti představit, tak věřím, že to všechno do sebe časem
tak nějak prolne.

Jak dlouho jste zkoušeli tuto hru a co bylo nejtěžší?
Nový začátek jsem poprvé dostal do ruky, na doporučení kamarádky, v srpnu 2018. Hra mě oslovila, měl jsem do ní koho obsadit, a tak jsme už v září začali zkoušet. Záhy se však u jedné kolegyně dostavily zdravotní problémy a nácvik se přerušil. Znovu se mohlo začít až někdy v dubnu 2019, ale už po Novém roce bylo zřejmé, že zájem slečny v hlavní roli opadl.
V autorských právech a licenci byly desetitisíce korun, čerpané dotace, některá představení už předem zamluvená. Rodiče dětí si neuvědomují, že tohle je skutečné divadlo, že se nejedná o školní besídku s dramatickým kroužkem. S tím mají problém ale i dospělí zájemci o divadlo. Přijdou se zájmem, nárokují si váš čas, vy jim ho dáte, z neherců vypiplete postavy do hry, kterou pro ně vyberete a připravíte, nasmlouváte sezónu a pak jen čekáte, kdy přijdou s tím, že už toho mají dost a končí. V lepším případě to udělají na konci sezóny, v horším kdykoliv je napadne… V této chvíli mám roli Sáry obsazenou šestou slečnou v pořadí, ale vytrvala a došla až před diváky, tak to třeba vyjde.

Kolik lidí vlastně tvoří soubor?
Soubor má devět členů, ale to je jen číslo. Divadelních přátel je daleko víc a rád je zmíním. Miluška Trousilová, Věra Šindlerová, Hanka Duchoňová, Ester Králová, Bohdanka Petrášová, Vlastimil Loutocký, Radovan Juráň, Ondřejka Goralčíková, Olga Olšáková, Věrka Bundilová, manželé Hlavicovi, Vlaďka Kubešová, Radka Skřičková a další. Jsou to lidé, kteří divadlo podporují, na které se můžu obrátit s prosbou o pomoc třeba s předprodejem, díky nimž vím, že ten směr, kterým jdu, je správný. Soubor se mění, přátelé zůstávají.

A proč jste nevybral hru, kde by mohli být obsazeni všichni?
Já ji ale vybral už na jaře 2018, nikdo ji však nechtěl hrát, líbila se jen mě. Přesvědčovat, tlačit dospělé lidi do něčeho, co nechtějí, čemu nechtějí se naučit porozumět, na to už nemám sílu. Dnes s touto komedií pravidelně vyprodává představení jedno profesionální divadlo v Ostravě.

Jaké to je, hrát hlavní roli a zároveň režírovat?
Je to chyba, kterou musím, pokud si chci zahrát, každoročně opakovat. Zatímco herecké výkony ostatních můžu s odstupem pozorovat, svůj nikoliv. Mohl bych si to natáčet, ale nepatřím mezi ty, co se na sebe dívají rádi. Představte si situaci, že se už hraje naostro, vy si máte hlídat to svoje, být v roli a přitom vás rozptylují chyby vlastní i ostatních. Nemůžete to zastavit, opravit, není si jak napsat poznámky, a tak na konci hry už si vybavíte možná jen ty největší prohřešky. Jako „nehrající kapitán“ bych si to všechno mohl psát v hledišti. Pravdou je, že dobře nazkoušená hra jede při samotném představení bez větších zádrhelů, občas se však dějí věci, na kterými zůstává rozum stát a je potřeba to vyřešit dříve, než se problém stane chronickým.

Měli jste někdy rychleji vyprodáno než tentokrát?
Neměli. Týden je velmi dobrý čas a lepší už to nejspíše nebude. Nutno dodat, že to je zásluha především členů souboru a přátel divadla, kteří ochotně distribuují vstupenky mezi své známé. Tenhle systém je ověřený, funguje dlouhodobě a spolehlivě. Nemůžeme čekat až na poslední týden před představením, kdy si lidé začnou ve větší míře sami shánět vstupenky.
Sokolovna má největší diváckou kapacitu nejen na okrese, spoléhat se na oficiální předprodej, pak taky můžeme zaplnit třeba jen čtyři řady. Ale zájem o novou komedii je, proto jsme mimořádně přidali další představení na 16. listopad od 19 hodin, opět
v sokolovně. K dispozici je posledních 100 lístků.

Co chystáte do budoucna?
V současné době mám jediný cíl - úspěšně odehrát domluvená představení této sezóny.