Tato návštěva byla uveřejněna v knize „President mezi svými“ s podtitulem „Druhý zájezd na Moravu a návštěva Slezska v roce 1924 : články a zprávy Lidových novin“.

Příjezd do Hranic.

Nádraží čeká. Na prvních kolejích čestná rota vojenských akademiků, vojenská hudba. Koberec položen na cestu, kterou má president po vystoupení jít, u východu špalír železničních úředníků, před nádražím od vchodu až doprostřed prostranství po obou stranách špalír posluchačů lesnické školy hranické, delegátů lesnického odboru ústřední jednoty čs. lesnictva, delegáti krajského odboru lesních a lovčích zřízenců, Sokolstvo, D. T. J., Orli, Skauti a prostranství jako zeď uzavírá čestná četa jízdy, vedená kapitánem Hlavínem. Všude koberce, květy, plápol barev, hlava na hlavě.

K 11. hodině očekávání vyvrcholilo, když přišla depeše : „Vlak zpožděn o deset minut." Napětí pokleslo, aby v příštích minutách byla všecka pozornost napjata více než předtím. Uplynulo dvacet minut a vlak ještě nepřijížděl. ...

Pan president pomalu a klidně sestoupil a s pochýlenou hlavou, klobouk v ruce, stanul, dokud nedozněly hymny. Pak předstoupil přednosta stanice Novák, aby se hlásil. Slzy mu stály v očích. Po něm následovali okresní hejtman Janiš, velitel vojenské akademie a posádkový velitel plukovník Pech, okrskový četnický velitel, kapitán Pluskal. Nato president prohlédl čestnou rotu akademiků a vyšel špalírem železničářů z nádraží. Očekávání napjaté až na nejvyšší hranici proměnilo se v nadšení, jehož vlny zalily každého. Zahučel příliv volání, pestrá a radostná vlna květného moře vytryskla vysoko do vzduchu a zatím co pan president vstupoval do automobilu, který řídil italský legionář, hnuly se davy a volání slávy neslo se dlouhou silnicí, vroubenou stromořadím až k městu. ...

Na záhybu cesty při vlastním vjezdu do města stály jako vytesané skupiny borců dělnických jednot. Jak zaznělo volání, jak květy počaly se sypat, prapory se sklonily. Pan president děkoval známým laskavým, velmi pozorným způsobem, chvílemi utkvěl zrakem na té či oné skupině vyšňořených dětí, usmívaje se. Chvílemi vychýlil se, aby obraz vnímal ještě zřetelněji. ... Vůz presidentův zastavil před nízkou tribunou před radnicí, vydekorovanou barevnými stuhami, koberci a květinami. ... Nad náměstím krouží v tu chvíli tři letadla.

První uvítal pana presidenta starosta hranický Jonáš jménem obce a veškerého obyvatelstva, zdůrazniv pak v proslovu, že vítá pana presidenta nejen jako osvoboditele, ale jako prvního a jediného po převratu čestného občana města Hranic. Pan president odpověděl vzpomínkou na rok 1905, kdy na Hranicku kandidoval.

Dr. Vítek, starosta města Lipníku, uvítal pana presidenta jménem starostenského sboru lipnického, za starostenský sbor soudního okresu hranického černotínský starosta Hrubec. Jménem německého obyvatelstva uvítal pana presidenta starosta obce potštátské Schwarz a zdůraznil, že německé obyvatelstvo loyálně s láskou k rodné hroudě plní povinnosti občanské a že jest spokojeno, může-li v míru a klidně žíti a, rozvinovat se v ohledu národním i hospodářském. Na tento proslov odpověděl pan president stručně německy a pravil, že spravedlnost ve státě všem občanům bez rozdílu zabezpečuje rozvoj jejich v každém směru. Než pan president obešel zástupce korporací a spolků, uvítaly jej žákyně páté třídy obecné školy, česky Helenka Slezáková, německy Marie Taussigová, a obě podaly mu kytice. Na stupních tribuny stálo po páru malých skautků a skautek.

...

Pan president navštívil vojenskou akademii a po prohlídce poobědval. Po obědě si pan president nakrátko odpočinul v komnatách, připravených v prvním patře vojenské akademie. Přesně ve 2 hodin 50 minut, jak bylo stanoveno programem, vstupoval opět do auta. Na Masarykově třídě bylo opět rozestaveno vojsko a vojenští akademikové, muž vedle muže. Na ulici 28. října stála skupina malých děvčátek, která si mohla ručky umávat a hrdélka vykřičet, když se pan president na ně usmál a pokynul. Zpáteční cesta na nádraží byla krátká, ale tím srdečnější. Ještě když se vyjíždělo z města, neodpustila si vesnická jedna kapela, která se postavila, u křižovatky za městem, zahráti presidentovi na rozloučenou. Když průvod přijel, spustila ,Na tom pražském mostě ..." a ještě pak z dálky bylo slyšet, jak načali novou ,Šly panenky silnicí". Byl to prostý projev, velmi prostoučký, ale dojímal a bylo vidět, že dojal i pana presidenta. Na nádraží pozdravil ho nadšený obrovský zástup. Přišli i lidé z Horní Těšice, z Drahotuš, Ústí-Novosad a celé řady jiných okolních vesnic. Zase volání, plno slz, jak lidé plakali pohnutím. President stál u okna vychýlen a dlouho mával rukou. A vlak dávno zmizel, když teprve lidé se rozcházeli.

(foto: archiv Milana Králika, text: přepis z knihy „President mezi svými“ )