Jednou z nejmenších staveb, která byla kdy nominována v soutěži Česká cena za architekturu, je kaplička sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou (2013 – 2017).

I když stojí sotva pár měsíců, poutá na sebe pozornost turistů, odborníků a zvědavců.

Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v historickém vlastnictví rodu sedláků šikanovaném po komunistickém puči, je věnována památce stavebníkova dědečka. Stavebník ji postavil svépomocí.
Do krajiny je vevázána svojí polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu – svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí osou hledící na východ na obec Osek a k vrchu Hostýnu. Vůči přírodě vystupuje přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů. Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Roseta východní fasády je „zasklena“ čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení skla, nazývanými skláři harklos. Kapli uvnitř vymalovala Hana Puchová, sochu vytesal Jiří Středa, zvon odlila zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová.

 

 

 

 

 

 

 

(text a foto http://www.pelcak.cz/projekty,
hlavní fotografie Radek Řezníček)

 

Kdo získá letošní Hlavní cenu v České ceně za architekturu i jména ostatních finalistů se dozvíme 19. listopadu.
Ale už to, že patří mezi 33 DĚL NOMINOVANÝCH DO PRESTIŽNÍHO VÝBĚRU ČESKÉ CENY ZA ARCHITEKTURU (z celkového počtu 145 přihlášených) je úspěch!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(fotografie Radek Řezníček)