Sympatická trojice Eva, Jana a Pavel na elektrokolech s podporou čtvrtého člena výpravy Míry, který jezdí v autě a stará se o vše potřebné, dorazila ve středu 13. září do Hranic.

 

Členové historicky první Recyklojízdy přijeli hranické občany poučit o tom, proč je tak důležité třídit baterie (a vlastně veškerý odpad). Odstartovali 5. září z Aše a končí ve čtvrtek 14. září v Bukovci, nejvýchodnější obci republiky. Ve své cestě napříč republikou pokračují, ať prší, padají trakaře, nebo bolí zadek. I přestože mají nacvakaný program a zastávky jsou vyměřeny na minuty, udělali si na nás čas a zodpověděli pár zvídavých otázek. Přesněji - za celou partu odpovídala Eva Gallatová.

 

1.  Tohle je první Recyklojízda, kterou pořádáte. Chcete z ní udělat tradici?

“Je o to zájem. Poptávají se hlavně ve městech, přes která jsme nejeli, zda příští rok pojedeme přes ně. Zájem je velký a nám se to taky líbilo. Takže vážně uvažujeme o tom, že do toho znovu půjdeme.”

2.  Kdo tuhle jízdu vymyslel? Vzali jste si kvůli ní dovolenou a jen tak se rozjeli?

“Vymyslela jsem ji já. Tím že pracuji v Ecobatu, je to vlastně součást mé práce. Taktéž Jany, která je má PR agentura. Pavel, ten si v podstatě vzal dovolenou, a hned jak přijedeme, jde psát články, protože je novinář. A Míra je za to placený. Je to náš řidič, kterého jsme potřebovali. Stará se o to, aby byly baterky dobité, o technické věci, jako třeba výměna brzdových destiček v mém případě. Doplňuje nám vodu, komunikuje s městy, kde přesně má stát náš stánek, je náš předvoj.

Takže Pavel je opravdu ten nadšenec. A zároveň ten, co nejvíce trpí. Má fakt nějaký divný sedlo. Včera jsem na jeho kole jela jenom 30 km a nebylo to dobrý.”

3.  Kolik měst celkově stihnete?

“Máme celkem 23 zastávek a zhruba 700 km, které nám zaberou 10 dní. Už v podstatě končíme. Většinou míváme dvě zastávky denně, ráno a odpoledne. Ale zrovna včera jsme měli 4, to bylo hodně nahuštěné. A zbývá ještě poslední den (čtvrtek 14. 9. - pozn. redakce), kdy nás čekají zastávky tři - Frýdlant, Jablunkov, Bukovec.”

4.  Jak zvládáte cestu? Bolí vás svaly?

“Divili byste se, ale i když jedeme na elektrokole, musím říct, že každé ráno cítíme stehna. Je to zvláštní. Nejedeme nijak vypjatě do kopců, protože to kolo nás podpoří, ale často jedeme velmi rychle. Máme nějaké časové termíny, které musíme dodržet. Také někteří ze zástupců měst jedou s námi, dělají nám průvodce na trase, ale jedou na trekových kolech a valí to po rovině. Zrovna včera jsme tak jeli a oni jeli tak rychle, že my jsme nestíhali. Elektrokolo nás nad 26km/hod nepodpoří, baterka se vypíná, my to taháme nohama. A navíc teď máme v nohách minimálně 650 km, takže už stehna cítíme. A to nás ještě dnes čeká výstup na Lysou horu. Pavla ale asi více než nohy trápí zadek (smích).”

5. Výstup na Lysou horu?

“Ano, výstup na Lysou. Jsme domluveni s Jánem Čupou (otužilec, který si Lysou vyšlápne každý den - pozn. redakce), který je shodou okolností můj vzdálený příbuzný. Vyrážíme v 15 hodin. Budeme u něj i ubytování, tak se těšíme i na povídání. Ale myslím, že Ján nasadí ostré tempo, máme se na co těšit. Pro nás to bude ale určitá výzva.”

6.  Přidává se k vám po cestě ještě někdo jiný, než zástupci měst?

“Ano. Je to super, jak nás lidé na cestě povzbuzují. Někde se k nám přidávají handbikeři, jinde tricyklisté a již zmiňovaní zástupci měst.”

7.  Nějaká pikantnost, zážitek z cesty?

“Zážitků je spousta. Ale asi nejhlubší zážitek byl s pánem, který s námi chtěl jet. Ale když jsme mu nabídli stokilometrovou trasu z Poděbrad do Vysokého Mýta, tak řekl, že je to na něj moc, že je mu už 80 let. Ale co. Přesto za námi přijel do Nymburka, přivezl nám dárečky, jel s námi z Nymburka do Poděbrad na elektrokole, další den znovu přišel na náš program a ještě večer nám zavolal, že vidí na mapě, že už jsme zřejmě v cíli a zda je všechno v pořádku. Takže to bylo opravdu velmi milé a vřelé.”

8.  Jste čtyři. Zvládáte to spolu?

“Poté, co jsme si všichni ujasnili, co kdo bude dělat, je to dobrý. A taky co si chlapi vyjasnili, jak přežít chrápání, je všechno v pohodě (smích). Udělala se dobrá parta, až nás mrzí, že už to končí.”

9. Objasníte nám, proč tedy baterky do koše nepatří?

"Ráda. Baterky obsahují těžké kovy, které mají samozřejmě negativní vliv na lidské zdraví. Takže pokud se těžké kovy dostanou do spalovny nebo na skládku, nezmizí mávnutím kouzelného proutku, ale opět se někde objeví. Třeba v podzemní vodě, kterou pak pijeme. Dalším, neméně důležitým faktem je to, že baterky obsahují kovonosné suroviny, které můžeme recyklací znovu získat a opět použít pro výrobu. Málokdo ví, že ze 100 kg baterek můžeme v průměru získat 65 kg těchto kovonosných surovin. Tím chráníme přírodu i svoje zdraví.”

10. Jak se vám tady líbí? Je něco, co byste Hranicím vzkázala?

“Pocházím z Moravy, takže jsem tady moc ráda. Najednou zase cítím, jak jsou k sobě lidi milí, přátelští. A co bych vzkázala Hranicím? Že tady máte nádhernou zámeckou zahradu. A samozřejmě: Třiďte odpad.”